Gaius Marius

Po těchto událostech se ale vraťme zpět, do roku 157 př.n.l. Ve městě Arpinium se narodila jedna z nejvýznamnějších osobností římských dějin. Mám na mysli Gaia Maria, který svým budoucím vlivem zcela změnil chod římských dějin.

Gaius Marius pocházel z chudé rodiny, ale díky jeho silné vůli a schopnostem, se vypracoval až na vojevůdce. Jeho kariéra prudce stoupala a v roce 107 př. n. l. byl zvolen konzulem jako tzv.  " homo novus " (nový člověk).  Tímto termínem se označoval člověk, který jako první z rodiny byl zvolen konzulem.
V letech 104-100 př. n. l. byl nepřetržitě volen konsulem, což se zatím nikdy v římských dějinách nestalo.
Za svého konzulátu provedl zásadní reformu římské armády. Zásadní byla v tom, že do armády mohl vstoupit kdokoli, jak prostý chudý člověk, tak bohatý patricij. Voják si nemusel obstarávat výzbroj, za službu dostával plat (žold) viz- Toulky minulostí světa III " pěšák dostával 1200 asů ročně, centurio 2400 a jezdec 3600. Část peněz a podílů na kořisti se mu ukládaly a po 16 letech služby získal příděl půdy , takže mohl začít hospodařit."

Mnoho vojáků tzv. vysloužilých veteránů se však vracelo zpět k legiiím. Marius vytvořil profesionální armádu, která pomohla Římu proti germánským kmenům (Teutonů a Kimbrů), kteří expandovali na jih. Jeho velkým vojenským úspěchem byla bitva u Aquae Sextae roku 102 př. n. l. v oblasti dnešní jižní Francie. Germánské kmeny utržily drtivou porážku. Gaius Marius si vysloužil slávu a uznání. Jak v senátu tak mezi vojáky. Stal se oblíbeným vojevůdcem a byl označován jako "3 zakladatel Říma". Gaius Marius neměl jenom oblíbence, ale také nepřátelé, obzvláště z řad optimátů vedených Corneliusem Sullou. Tento konflikt nakonec přerostl v občanskou válku mezi optimáty a populáry.

Roku 89 př. n. l. ale Římu hrozilo nové nebezčí, jež představoval král Mithridates VI.(Pontská říše)- východní a střední Turecko. Do války byl vyslán Cornelius Sulla, moci v Římě se chopili populáři a nastalo hromadné vraždění, které po příjezdu Sully jako vítěze nad Mithridatem se proměnilo v masové vraždění jak populárů tak optimátů. Jednou z metod vraždění byly tzv. proskripce tzv. seznamy "nepohodlných" lidí, kteří měli propadnout hrdlem. Za každou takovou osobu byla slíbena odměna a oběti byl zkonfiskován veškerý majetek. Toho se začalo využívat a na seznamech se objevovali i lidé bezúhonní.
Mezitím roku 86 př. n. l. zemřel Gaius Marius.
Sulla se chopil moci a stal se prvním diktátorem v dějnách Říma.

Použitá literatura:
Tomáš Teplík, Evropská diplomacie v historickýh souislostech, Impronta
Starověký Řím, Státní pedagogické nakl. Praha
Bitvy starověkého světa, Brána 2008 - Aquae Sextae- Martin Dougherty
Toulky Minulostí světa III., Via Facti
Wikipedie- Jugurtha                

Reformy bratří Gracchů

pozn. Krize římské republiky (133-31/27 př.n.l.)
Po vyhraných Punských válkách Řím neměl žádného výrazného nepřítele, který by ho momentálně mohl ohrožovat. Rozloha římské říše se rozrostla natolik, že ji nebylo možné spravovat po způsobu městských států, jako to bylo před tím, ale začaly se vytvářet tzv. provincie (dobytá území mimo Itálii), které spravovali jednotliví správci praetoři. př. provincie Hispánie, Afrika a Asie.
Z jednotlivých provincií se dováží obilí, nerostné suroviny a další produkty. Dochází k rozvoji hospodářství a výraznému posílení ekonomiky. V provinciích se zakládají villy (statky) a latifundie(velkostatky), které za nízkou cenu dováží suroviny do Říma. Brzy dochází k závažnému problému. Drobní rolníci nedokáží konkurovat, těmto velkostatkům a postupně se zadlužují. Tímto dochází k značnému úbytku armády. (viz. setninové shromáždění.)Ti, co mají více majetku, přecházejí k pěstování vinné révy a skupují za levné ceny pozemky zkrachovalých rolníků. Prohlubuje se diferenciace a posiluje se postavení a moc publikánů.

Tiberius Sempronius Gracchus
- roku 133 př. n. l. jako římský tribun lidu nechal zavést za nemalých potíží tzv. pozemkovou reformu, která stanovila tzv. pozemkové maximum 500 jiter půdy na člověka (zhruba 125 ha) a 1000 jiter (250 ha) rodina + dospělí synové. Zbývající půda byla přidělena těm, kteří o svoje pozemky přišli. Touto reformou si proti sobě poštval nobilitu, která na sebe nenechala dlouho čekat a v den voleb vyvolala rvačku, ve které byl T.S.Gracchus zavražděn.

O deset let později se stal tribunem lidu jeho mladší bratr Gaius Semponius Gracchus, který navázal na snažení jeho bratra. Zakládal nové kolonie, obilí bylo lidem prodáváno tak levně, že bylo dáváno skoro zadarmo, zavedl zákon proti korupci a zákaz mučení při soudních procesech. Jeho další žádostí bylo udělení římského občanství všem spojencům a všem občanům Itálie. Zde se setkal s nevídaným odporem, jak nobility tak chudiny. Brzy nato došlo k pouličním bojům, ve kterých padlo mnoho set Gaiových přívrženců. On sám se nechal od svého věrného otroka zabít.

V díle Slavné osobnosti Říma od neznámého autora se píše:"Jako tribun lidu navrhl pozemkové a obilní zákony a v senátu podal návrh, aby byli vysláni osadníci do Kapuy a Tarentu. Ustanovil sebe, Fulvia Flakka a Gaia Crassa triumviry k přidělování půdy. Když tribun lidu Minucius Rufus navrhoval zákon, který by rušil jeho zákony, odebral se Gracchus na Kapitol; a když tam v davu byl zabit hlasatel konsula Opimia Antyllius, sešel na forum a nerozvážně narušil průběh schůze svolané tribunem lidu. Kvůli tomu byl povolán do senátu, ale nedostavil se a s ozbrojenými otroky obsadil Aventín. Když přemožen Optimiem seskakoval z podia chrámu Luny, vymkl si kotník. Zatímco jeho přítel Pomponius odolával pronásledovatelům u Trigeminské brány a Publius Laetorius na dřevěném mostě, dorazil do háje bohyně Furiny. Tam se buď zabil sám, nebo mu pomohl odejít ze světa jeho otrok Euphoros. Jeho hlava, kterou Opimiovi přinesl Grakchův přítel Septimuleius, byla vyměněna za zlato, a aby byla těžší , bylo do ní nalito olovo."
Tyto události se staly roku 121 př.n.l.

Stálý problém však nebyl vyřešen.

Použitá literatura: Starověký Řím, čítanka k dějinám starověku, Státní pedagogické nakladatelství Praha 1972
                           Toulky minulostí světa, díl třetí, VIA FACTI
                         
                         

Nejstarší stříbrné poklady

Prostory: Nová budova Národního muzea, Vinohradská 1, Praha 1

Dne 16. 2. 2010 se uskutečnilo slavnostní otevření nové výstavy, pod názvem: Nejstarší stříbrné poklady.
  Jde o unikátní české a moravské stříbrné poklady kolem roku 1000.
Je zde k vidění více než dva tisíce mincí a jedná se převážně o různé typy českého denáru.

Uvidíme zde Poděbradský stříbrný poklad (denáry velkého střížku z 10. století) dále  mince, které razila manželka knížete Boleslava II., nálezy z Čistěvsi a Komárova.
Velkým exponátem je nejstarší česká mince - denár Boleslava I.
Nesmím nezmínit také poklad z Kelče, jde o tzv. sekané stříbro (pozn. "rozlámané stříbrné šperky a mince v raně středověkých pokladech v Pobaltí a sousedních zemích. Vznik zlomkového stříbra souvisel se způsobem obchodu v 10. a 11. století, kdy hodnota zboží nebyla vyjadřována penězi, ale odvažovaným (sekaným) stříbrem." - www.cojeco.cz

Také zde můžete nalézt šperky z 10. století, či unikátní sošku zvířete (tzv. beránka Božího) a mnoho dalšího.

Výstava potrvá do 9. května 2010